Noro, kdy se ve vás probudil zájem o samoživitelství, co vás k tomu vedlo?

Úplně na začátku, ještě před Covidem, jsem nabídla balík obnošeného oblečení přes Facebook a během pár minut mě o něj požádaly desítky žen. Když jsem pak udělala svou první sbírku šatstva, to bylo v České televizi, za pár dní tam na vrátnici stála hora pytlů s krásným oblečením. Pochopila jsem, že recyklace má svou sílu, které je dobré využít ve prospěch těch, kdo si nové oblečení nemůže dovolit.

Mohli bychom popsat, jak přesně Šatník funguje?

Jako běžný obchod. Máme otevřeno denně od 10 do 17 včetně víkendu, jen u nás chybí kasa. A chodit do něj můžou jen ti, co projdou registrací Šatníku, tedy rodiče samoživitelé. Předkládají nám dokumenty, kterými potvrzují, že jsou na své děti sami, a pak si můžou chodit podle potřeby a odnést vše, co u nás najdou a unesou.

Funguje i mimo Prahu?

Ano, poté, co jsem v roce 2021 otevřela Šatník v Praze, začaly živelně vznikat Šatníky i v dalších městech. Letos jsme se propojili, je nás 10 Šatníků a podobných projektů, namátkou v Brně, Plzni, Hradci Králové nebo třeba Táboře a říkáme si Šatník People. Sdílíme spolu přebytky a svoje know-how.

Kolika lidem ročně pomůžete?

To jsou desítky tisíc lidí. V registraci máme na 18 tisíc rodin a dnes můžu říct, že Šatník Praha je největší humanitární centrum s přímou materiální pomocí v Česku.

Rozdaly se v loňském roce všechny dary ze sbírky Papírový Šatník?

Ano a zmizely hned, jen se po nich zaprášilo. Vánoce a začátek školního roku jsou pro samoživitele obdobím největších zářezů do rodinného rozpočtu, kdy musí jednorázově utratit velké částky. Bez školních pomůcek se žádné dítě ve škole neobejde a když máma ušetří na sešitech, může zaplatit třeba kroužek juda nebo kreslení.

Pokud by se nám podařilo překonat loňská čísla, myslíte, že všechny najdou svůj domov a budou využity?

Přestože existujeme už přesně 3 roky, denně se u nás registrují další nové rodiny. Když vidíte, jak si od nás školáček odnáší darovaný krásný batoh se spidermanem, srdce vám poskočí radostí.

Zaznamenali jste loni vyšší poptávku po nějakých konkrétních školních potřebách?

Vše, co je ve škole potřeba, u nás jde na dračku. Možná si někdo pomyslí, že obyčejná tužka přece stojí jen pár korun, jenže když má máma rozpočet stovku na den, i darovaná tužka řeší její situaci. Každý dar má u nás velkou hodnotu.

Pokud byste mohla něco vzkázat potenciálním dárcům Papírového Šatníku, co by to bylo?

U mnoha našich rodičů vidím velkou snahu, aby jejich děti dostaly dobré vzdělání, protože to je jejich cesta k tomu, aby se měly líp než teď. A investice do podpory vzdělání u těchto dětí se nakonec vyplatí nám všem. Každému, kdo naši společnou sbírku školních potřeb podpoří, chci moc poděkovat.

A bonusová na závěr: Jaká byla vaše nejoblíbenější školní pomůcka, když jste byla dítě?

Samozřejmě penál. Byl tradičně popsaný jmény kluků, kteří se mi líbili – dokonce podle pořadí. A když na něm v pubertě můj táta našel i jméno svého kolegy z práce, málem ho trefil šlak.

Deniso, co vás inspirovalo k založení sbírky Papírový Šatník?

Dlouhodobě v papelote hledáme způsoby, jak pomáhat lidem, kteří neměli takové štěstí jako my. Papelote vždy podporovalo řadu neziskových organizací. Aktivity Šatníku sledujeme již od jeho vzniku a velmi jim fandíme. V loňském roce mě velmi zaujal přístup a dynamické reakce ze strany Šatníku a to, jakým způsobem dokázali pomoci ženám z Ukrajiny, což nás vedlo k zamyšlení, jakým způsobem bychom mohli pomoct my v papírenské sféře. Byla jsem si vědoma toho, že září je jedním z nejnáročnějším v roce pro rodiče samoživitele a hledali jsme proto způsob, jak jim co nejefektivněji pomoci.

Jakým způsobem se mohou do sbírky zapojit i firmy?

Už nějakou dobu vidíme, že v řadě firem leží ladem staré zápisníky a papírenské potřeby, které neodpovídají jejich vizuálu či komunikaci. A tak jsme se rozhodli nabídnout společnostem možnost věnování těchto pro ně “již zastaralých” produktů tak, aby dál mohly sloužit.

A v čem si myslíte, že by mohla být účast na Papírovém Šatníku pro firmy zajímavá?

Právě proto, že se zbaví pro ně již nezajímavých či nefunkčních produktů. Taková očista je prospěšná a ještě když probíhá za dobrým účelem. Je to skvělá příležitost pro firmy, které ještě nemají tolik zkušeností s podporou neziskového sektoru a způsob, jak pomoci potřebným.

Co je pro vás největší motivací v pokračování a rozšiřování této iniciativy?

Když jsme viděli, kolik se nám v loňském roce podařilo vybrat jednotlivých produktů, a jakým způsobem námi vybrané produkty pomohly potřebným, přišlo nám naprosto přirozené a logické v této iniciativě pokračovat a naopak se domníváme, že ji můžeme ještě radikálně zvýšit právě díky B2B segmentu.

Vy sama jste mámou tří dětí, jaké máte na období začátku školního roku vzpomínky?

Dnes už jsou mé děti velmi samostatné a toto období proto pro mě není tak stresující, nicméně když si vzpomenu na období třeba před 10 lety, kdy v září člověk dostane dlouhý seznam všech předmětů, které děti ideálně do týdne musí ve škole mít, vybavuji si, že to bylo jedno z nejstresuplnějších období. Nehledě na to, že během tohoto období je také na rodičích, aby zaplatili veškeré kroužky a koníčky.

Každá tužka si najde svou aktovku

Dva tisíce sešitů, tisíc kusů psacích potřeb a spoustu dalších školních pomůcek. Taková je bilance loňského, premiérového kola sbírky a my jsme za to moc vděční! Letos bychom si nicméně přáli počet obdarovaných dětí ještě navýšit. Protože věříme, že papír je cesta ke kreativitě a každý darovaný sešit může zlepšit den ve školní lavici.

Bloky, penály i aktovky – přesně ty hledáme! Pokud stojíte o to se do sbírky zapojit a máte doma nebo v práci nevyužité pomůcky, které ještě mohou někomu skvěle posloužit, přineste je do naší prodejny na Praze 7. Pokud zrovna nemáte cestu kolem, můžete nám pomůcky zaslat přes jakoukoliv kurýrní službu na adresu: papelote s.r.o., Kozí 8, Praha 1, 110 00 a my je s radostí přebereme.

Sbírka běží do 10. září.