Adéla vystudovala žurnalistiku a mezinárodní vztahy a aktuálně sjíždí vody mediálního světa na palubě České televize. Má za sebou několikaletou zkušenost v PR z oblasti módy a lifestylu. Během své kariéry získávala zkušenosti u značek jako Odivi, New Balance i Balenciaga a podílela se i na organizaci pařížského Fashion weeku. Kontakt se světem módy si dnes udržuje díky příspěvkům do časopisů Elle a Vogue.

V roce 2024 zároveň vydala knihu On Fashion: O (bez)významnosti módy, ve které zkoumá, jak různé aspekty módy ovlivňují společnost. Témata diskutuje s deseti významnými osobnostmi, včetně módního návrháře Jana Černého, estetičky Jany Máchalové, modelky Barbory Černé, ekonomky a političky Danuše Nerudové i trendspotterky Pavlíny Louženské.

Hlavu si čistí při rychlém i pomalém cvičení. Radost jí dělají kafíčka a čaje, knihy, papíry i aktivní odpočinek. A potkat ji můžete na hiku v Krkonoších nebo – ještě lépe – na Madeiře!

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Miluju papír a používám ho při práci i na osobní poznámky. Jsem trošku chaotik, takže mám dlouhodobě problém zavést si v mých papírech nějaký systém. Každopádně vždy mám jeden hlavní zápisník, který nosím každodenně v kabelce společně s papírovým diářem (diář je mimochodem jedna z dalších věcí, kterou si nedokážu představit v elektronické podobě…). Do zápisníku – teď mám růžový A5 formát od papelote – si pak píšu všechno – od nápadů po cestovatelské nebo jiné sny. A často si taky jen tak čmárám, má to na mě antistresový účinek.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Možnost přímého dotyku a to, že mohu pracovat s různou dynamikou a citlivostí. A že ty nástroje mám ve své ruce, ne v digitálním bloku, kde musím na vše klikat. Hodně taky škrtám, podtrhávám, vybarvuji – text si rozčleňuji a to mě moc baví.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír? A jakým stylem si je vedete?

O stylu asi nemůžu mluvit, je to freestyle, ale v tom právě taky vidím krásu papíru. Ta nemožnost mazat vytváří na papíře nějaký další příběh. Těch příležitostí je spoustu – třeba na každé státnice jsem si založila blok, kam jsem sumírovala jednotlivé odpovědi. K projektům – například ke knize – jsem si pak taky založila oddělený zápisník. Je v něm celá kostra knihy, pojmy, zajímavá jména osobností… a taky spoustu obrázků a čmáranic.

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Mám ráda papíry s velkou savostí, víc strukturované, nevoskované. Samozřejmě mě pak baví mít i super desky, zkrátka je to takový můj přenosný pokojíček, takže ho chci mít pěkný.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Záleží na životním období – když jsem studovala na dvou školách a připravovala jsem se na zkouškové, popsala jsem jich dost a měla jsem vždycky jeden A4kový na zkouškové. Každopádně třeba ke knize mi stačil jeden, stejně tak si většinou za rok vystačím třeba s dvěma nebo třema.

A čím ráda píšete?

Mám ráda gelové propisky a taky tužky typu Stabilo s úzkým hrotem. A pak obyčejné, měkké tužky na stínování a čmárání v blocích. No a na víc fancy příležitosti mám od mamky pero Parker!

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Na škole jsem hodně používala lepíky – ty větší byly na poznámky pod čarou. Na jedné straně A4 jsem jich měla třeba pět. Miluju žluté zvýrazňovače! A taky mám velké sady už zmíněných obyček – ve všech tvrdostech.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Ach, to je teď moje největší bolístka. V bytě, ve kterém jsme s přítelem tři roky, nemám pracovní stůl. Takže většinu času je náš jídelní stůl plný knih, učebnic, papírů, tužek a bločků. Není to moc praktické, ale snad už brzy budu pracovničku mít. Jako teenager jsem měla 2 metry dlouhou desku, to mi vyhovovalo nejvíc. Překvapivě ani na ní ale nebývalo moc místa.

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Troufám si říct, že je nezbytná! Nevím, jak bych dnes mohla fungovat jinak. Například na přípravu do práce zůstávám často v digitálu, protože to množství informací, odborných názvů i jmen, je opravdu velké. Mnohdy mi tak nedává smysl přepisovat všechno ručně na papír – to si pak právě dopřávám v pomalejších projektech, na které mám víc času.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí zvídavost jako „matku všech nápadů, hnací motor každého kreativce“. Pokračuje: „Zvídavost je schopnost klást si otázky, zajímat se a nechat se svým zájmem vtáhnout a nepustit. Zvídavost zpochybňuje konvence, paradigmata, zvyky a stereotypy.“ Zajímá nás, jak na ni nahlížíte vy, doplňte.

Ten, kdo je zvídavý, ten … mě moc baví (a je můj člověk!)

Ten, kdo se hodně ptá, ten … může být mimo jiné dobrý novinář.

Pokud nebude společnost zvídavá, …. nikdy nebudeme zpochybňovat a nabourávat nezdravé či dokonce škodlivé vzorce.

Co podle vás zvídavost rozvíjí? Nové přístupy i pohledy na svět. Jde ruku v ruce s kreativou.

Co podle vás zvídavost zabíjí? Mnohdy bohužel lehkost a bezstarostnost.

Adélo, máte čerstvě vydanou knihu On Fashion (gratulujeme!), ve které s deseti osobnostmi diskutujete téma módy z různých perspektiv a pozic. Jakou roli hrál papír v celém procesu tvorby knihy, od nápadu až po finální podobu?

Moc děkuji. Papír byl opravdu důležitý – doteď se mi přátelé smějí, že jim neustále vyprávím o vlastnostech papíru. On totiž může být opravdu různý. Jak už jsem zmiňovala, ve fázi připrav jsem si do bloků psala podněty ke knize – k textu, hostům i ke grafickému zpracování. 

Na úplném konci procesu jsme pak taky hodně řešili, jaký papír do knihy dáme, a já měla doma x nejrůznějších vzorků. Přála jsem si, aby byla kniha vizuálně příjemná, s čímž se pojí i papír. Zároveň pro mě ale velkou roli hrála i uživatelská přívětivost – jak se kniha drží, jak se otáčejí listy a tak dále. Nakonec jsme zvolili nažloutlejší, knižní papír, s velkou „bulkness“ (hodnota označující poměr mezi tloušťkou a gramáží papíru – čím vyšší je, tím je papír objemnější a působí pevněji, aniž by byl těžší) a větší gramáží. I černobílé fotografie na něm vypadají skvěle a tvoří zajímavý kontrast k mnohdy lesklým stránkám módních magazínů. Je v tom tedy i určitá subverze. A to jen díky papíru!

Jak v rámci kreativní tvorby vnímáte rozdíl mezi psaním na papír a na počítači? Kdy dáváte přednost papíru a co specifického přináší?

Jak jsem zmiňovala výše, papír používám zejména u dlouhodobějších projektů. Například ve zpravodajství mi nedává smysl ho vždycky používat. Informace se každou chvílí mění, objevují se nové poznatky, stará fakta se zpochybňují. V rychlých zpravodajských dnech preferuju digitál. I díky této asociaci je ale pro mě pak psaní na papír víc posvátné a kdybych si měřila hladinu kortizolu, určitě by byla při doteku papíru nižší. Zkrátka je to rituál s vícero kroky, které si mohu uvědomit a taky uvědomuji – od toho čím píšu, na jaký papír a také jakým stylem! Řekla bych, že mám po taťkovi moc hezký styl psaní… teda když se snažím.

Před nedávnem jste dokončila vysokoškolské studium. Kdybyste měla doporučit studentům, jak využít papír pro rozvoj kreativity a zvídavosti, co by to bylo? Jaké konkrétní techniky nebo způsoby práce s papírem vám pomohly během studia?

Asi se budu opakovat, ale jsou to právě různé úpravy textu – od podtrhávání, až po poznámky na lepíkách. Pokaždé když jsem si potřebovala něco uspořádat v hlavě, provedla jsem to skrze poctivě zpracované zápisky na papíře. Bylo to vždy časově náročné – a ruka taky bolela – ale zkrátilo mi to následné biflování. A potom jsem měla hack v podobě kartiček s nejdůležitějšími informacemi, které jsem si sepsala na několik tvrdých A4 papírů, a pak po nich sahala při opakování. Ty na státnice mám dokonce pořád doma a zanedlouho budu tvořit další ke státnicím z mezinárodních vztahů. Upřímně se na to moc netěším, ale pokusím se si to udělat hezký!

V jednom z rozhovorů jste zmiňovala, že se vám ve stejném období souběžně sešly dvě diplomky a kniha. Jak se v té době lišil váš styl psaní nápadů, myšlenek a samotného textu? Měla jste v rámci jednotlivých projektů jiný přístup nebo techniky z hlediska psaní?

Práce do školy i knihu jsem psala na notebooku, u On fashion jsem ale mnohem více pracovala s fyzickým papírem a tužkou. Celou dobu jsem zapisovala do již zmíněného zápisníku – je z něj teď pěkný salát, nezbyly v něm ani prázdné strany a je špinavý, ale asi si ho schovám, je to hezká vzpomínka! Pro představu – jsou v něm vypsané citáty z asi deseti publikací, ze kterých jsem do knihy čerpala, je tam ale zakreslený i návrh layoutu knihy, anebo jména potenciálních respondentů a respondentek a cizí pojmy, které jsem v knize vysvětlovala pod čarou. Celkově jsem při kompletování knihy hodně pracovala s papírem – ať už při již zmíněném zakreslování rozvržení knihy, tak při vybírání vhodného typu papíru. 

Adélo, co vás na světě zajímá ze všeho nejvíce?

Na to asi neumím dost úderně odpovědět! Zajímá mě toho spoustu, vlastně moje roztěkanost je do jisté míry způsobena až příliš velkým zájmem o všechno. Jsem v tom určitý maximalista – chci všechno umět, dělat, zažít, znát… A ono to jednoduše nejde. Párkrát už jsem se kvůli tomuto svému – řekněme megalomanství – vyčerpala. Je to tedy něco, co se pokouším zkrotit. Postupně se snažím zaměřovat víc do hloubky na to, co mě skutečně baví a těší. Osekávám to, co bych „měla“ dělat a nikoliv chtěla. Snažím se prostě víc naslouchat sobě a hlavně flexibilně reagovat na to, že se i zájem může měnit.

Foto: Adam Mráček

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.