Petr Vizina je novinář, který se dlouhodobě věnuje zejména kulturnímu dění. Vystudoval teologii a etiku, působí na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Rozhovory, glosy a komentáře publikuje na serveru Aktuálně.cz, v Salonu Práva a v Českém rozhlasu. Sedm let vedl kulturní redakci ve zpravodajství České televize a v současné době zastává roli šéfredaktora časopisu Qartal Galerie Hlavního města Prahy.

Je nositelem Ceny Josefa Dobrovského udělované nejlepším absolventům teologických studijních programů. Kromě žurnalistiky se věnuje i publikaci knižních děl – vydal například knihu rozhovorů s českými výtvarníky Stará garda (2016), vzpomínky Lydie Tischlerové Se žlutou hvězdou v prázdném kupé (2021), nebo knižní rozhovor s Krištofem Kinterou Nad očekávání (2022).

Používáte papír při práci? A má své místo i ve vašem osobním životě?

Loňský podzim jsem strávil na univerzitě v irském Maynoothu nedaleko Dublinu. Samozřejmě většinou používám počítač, ale když si chci vybavit, co na mě nejvíc zapůsobilo a co jsem se rozhodl si zaznamenat, otevřu černý notes. 

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Notes je, na rozdíl od laptopu, vždycky po ruce. Je to „pomalé“ médium, ruka spolupracuje s hlavou, škrtnutá slova jsou závory slepých uliček. A když notes trochu poleju kávou, svět se nezboří.

„Stránky škrábané obyčejnou propiskou, které dochází náplň, jsou potupným svědectvím o mojí neurovnanosti.“

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír? A jakým stylem si je vedete?

Zaznamenávám si rešerše, když se připravuju na rozhovory. Plánuju vyučování, dělám výpisky z četby. 

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Ne moc malý, ne moc velký. Ne moc okázalý, ale zároveň pěkný.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Pro mě je zápisníků vlastně škoda. Často píšu chaoticky, málo úhledně. Vlastně je mi notesu líto, vystačím si s jedním ročně.

A čím rád píšete?

Tenké japonské mikrofixy, i těch je pro mě škoda, samozřejmě je ztrácím. Stránky škrábané obyčejnou propiskou, které dochází náplň, jsou potupným svědectvím o mojí neurovnanosti.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Zvýrazňovače – co nejvíc barevné, je to infantilní.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Můj pracovní stůl je repasovaný modernista za spoustu peněz, ale sedím u něj málokdy. Nejraději sedím v kuchyni nebo ve studovně.

Jak moc, je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Digitální svět je vlastně „čistá“ verze analogu. Ale čistota se přeceňuje.

„Ten, kdo se hodně ptá, ten… si ještě nemůže být jistý, že se ptá správně.“

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí zvídavost jako „matku všech nápadů, hnací motor každého kreativce.“ Pokračuje „Zvídavost je schopnost klást si otázky, zajímat se a nechat se svým zájmem vtáhnout a nepustit. Zvídavost zpochybňuje konvence, paradigmata, zvyky a stereotypy. Pro zvídavého člověka je každý problém oříšek, který je třeba rozlousknout. Zvídavost je kompas, který vždycky dovede k nápadu.“

Shodujete se na jejím pojetí s Michelle, nebo ji vnímáte jinak?

Celkem bych se bez pojmů jako „kreativní“ obešel, existuje o tom skvělý song mojí oblíbené kapely OTK. Pokud se zvídavým člověkem nemyslí drbna nebo čmuchal, souhlasím. Vnímaví a pozorní lidi jsou pro mě přitažliví, ať už se vyznají v psychoanalýze, ve vaření nebo v malířství.

Ten, kdo je zvídavý, ten… zbytečně nemluví. Na starých ikonách mají svatí obrovské oči a malou pusu.

Ten, kdo se hodně ptá, ten… si ještě nemůže být jistý, že se ptá správně.

Pokud nebude společnost zvídavá,… bude třeba diskrétní a vlídná, což je podle mě ještě lepší.

Co podle vás zvídavost rozvíjí? Třeba když je člověk v úzkých a nevystačí si s vlastními zdroji.

Co podle vás zvídavost zabíjí? Poučovatelky a poučovatelé.

Petře, jaká otázka vám v životě přinesla nejpřekvapivější odpověď?

Nestalo se mi zatím, že bych se nejzajímavější věci dozvěděl díky své geniální otázce. Spíš to bylo důvěrou respondentů. Třeba když mi herec a pilot John Travolta kdysi v Londýně tvrdil, že podle něj neexistuje málo zajímavý člověk. Nebo vyprávění Lydie Tischlerové, jak v Izraeli po válce nechtěli v kibucu poslouchat její vzpomínky na Osvětim. Nebo když Krištof Kintera při rozhovoru do knihy vysvětloval, proč přenechal roli komerčního rebela Davidu Černému.

Kdy jste naposledy změnil názor na něco podstatného – a co vás k tomu přivedlo?

Podle všeho se taková věc stává velmi zřídka. Chytré knihy říkají, že vyhledáváme názory a fakta, které jsou v souladu s naším přesvědčením. Má to logiku – v opačném případě bychom museli svůj svět neustále bourat a pokaždé stavět od základů znovu. Názory se přeceňují, zajímavější mi připadají lidské vlastnosti.

Máte nějaký papírový artefakt – starý sešit, dopis, útržek poznámek – který má pro vás zvláštní význam?

Nedávno jsem dostal od hudebníka a malíře Jakuba Königa maličkou malbu cyklisty. Je to můj oblíbený portrét.

Jak poznáte, že rozhovor, který vedete, je opravdu dobrý?

Až když mi to posluchači nebo čtenáři řeknou.

Je nějaký rozhovor, který jste vedl, a dodnes vás mrzí, že jste se nezeptal na něco zásadního?

Zkraje 90. let jsem pracoval v domově důchodců. Nahrávali jsme si rozhovory s lidmi na konci života. Jedna stará paní přes den klimbala, ale v noci se probrala a zpívala kuplety. Jeden je fantastický a srandovní, ale mám jen tři sloky. Paní Hušpajetrová, tak se ta babička jmenovala, brzy nato zemřela. Jak je to v písni dál, se mi nikdy nepovedlo dohledat.

Foto: Adam Mráček, (KTF UK)

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.