Jolana Humpálová je reportérka, která se věnuje světovému dění a zahraniční politice. Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a svou novinářskou kariéru odstartovala v redakci Seznam Zpráv v roce 2017. Tam mimo jiné připravovala podcast Check point, který se soustředil na klíčové události ze světa.

Dnes působí jako zástupkyně šéfredaktora webu Voxpot a má za sebou řadu reportážních cest po Evropě i mimo ni. Ve svých textech se věnuje zejména lidskoprávním tématům, společenským nerovnostem, otřesům na politické scéně i extremismu. A zůstala jí silná i vazba na audio – ve Voxpotu moderuje podcast Puls, v němž se věnuje tématům s globálním přesahem.

I ve svém volném čase Jolana cestuje po světě, často za divokým oceánem, a loví záběry na analogový foťák. A když se vrátí z cest, sahá po křížkovách, které jí leží hned vedle postele!

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Papír mě provází každý den. Nehnu se bez denního diáře Moleskine, který používám už dlouhé roky a zčásti funguje i jako deníkový občasník, ani bez svých „příručních“ zápisníků, které se snažím držet čistě pracovní.

V širším významu mám u sebe neustále aspoň jednu knihu – opravdovou, papírovou. Zkoušela jsem Kindle, ale rychle jsem se vrátila k voňavým výtiskům. Ze všech cest také posílám svým nejbližším pohledy. Někdy krásné, jindy ty nejbizarnější, co najdu.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Většinu pracovního života vedu chtě nechtě v digitálním světě, papír mě ale vrací do fyzické reality. Vyhovuje mi tedy, že „je“, že se ho mohu dotknout. A co je možná stejně důležité: neodvádí mou pozornost, protože plnit ho obsahem mohu jenom já sama. Pokud chci něco vymyslet, sáhnu po papíru.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete?

Třeba v denním provozu se mi osvědčilo psát si to-do listy a pak si jednotlivé položky postupně odškrtat. Ten pocit! V diáři kromě nich najdete i různé poznámky z pracovních porad nebo nápady do budoucna, ke kterým se pak vracím. A tu a tam i osobní reflexi tzv. ze života – vypsat se z pocitů mi pomáhá se v nich najít, zorientovat.

V jiných notesech je to spíš mišmaš – píšu si do nich otázky k rozhovorům, potom připomínky k nim. Při nahrávání podcastu vypisuju momenty, které budu chtít zeditovat, na reportážích si zaznamenávám cokoliv, co mě zaujme. A občas si napíšu nějakou poznámku, která mi později nedává smysl, ale… prostě tam je.

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Musí se s ním dobře pracovat i ve ztížených podmínkách – na koleni, jen tak v ruce. Na reportážích a při práci proto nejčastěji používám malé kroužkové linkované zápisníky nebo „reportérské“ bločky, které se vejdou do ledvinky nebo do kapsy.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Těžko říct. Mám pracovní zápisníky, které plním pečlivě a mizí rychleji. A pak jsou tu ty osobní, které se občas objeví, občas někam zapadnou… Mají svůj vlastní rytmus.

„Ve většině případů si musím nejdřív projít obdobím, kdy si všechny papírové poklady strážím a je mi líto je používat přesně k tomu, k čemu byly stvořené. Teprve potom do nich můžu začít psát.“

A čím ráda píšete?

Mám docela slušnou sbírku gelovek z Muji – je jich tolik, že je většinou náhodně nacházím v batozích a kabelkách, což se vždycky hodí. Nejradši mám ty s hrotem 0,38mm, teď mě zrovna nejvíc baví ve fialové. Kromě nich ale používám doopravdy všechno možné, ráda si věci podtrhávám nebo jinak zvýrazňuji.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Kromě různě barevných propisek, gelovek a fix jsem přirozeně velká fanynka všeho, na co se dá psát. Naučila jsem se vozit si z cest jako vzpomínku zápisníky, na poslední „reportážce“ v Japonsku jsem si třeba pořídila hned dva. Střádám taky různá lepítka, samolepky, papírky – přiznám se, že často ani nevím, jak je vlastně použít.

Ve většině případů si každopádně musím nejdřív projít obdobím, kdy si všechny papírové poklady strážím a je mi líto je používat přesně k tomu, k čemu byly stvořené. Teprve potom do nich můžu začít psát. Tak to prostě je.

„Veškeré své plány, nápady nebo myšlenky držím na papíře – v digitálu je pak většinou jen realizuji.“

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Většinu času hodně chaoticky. Když ho ale náhodou uklidím, zůstane na něm několik stálic. Mám tu khaki mini přepravku se všemi tužkami, gelovkami, samolepkami a lepícími papírky – a taky dva bílé boxy, které měly původně uschovat důležité dokumenty. Teď v nich ale najdete doslova všechno. Od pohledů přes různé notesy a papíry až po magazíny a sešit s křížovkami.

Na stole nechybí ani lampička, protože se západem slunce práce nekončí. Obvykle tu najdete i komínek knih, které mám rozečtené a do knihovny se už nevejdou. A taky, podle nálady, svíčku nebo mističku s dřívkem palo santo pro správnou atmo.

Jak moc, je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Vyloženě nezbytná, vůbec bych bez ní neuměla fungovat! Veškeré své plány, nápady nebo myšlenky totiž držím na papíře – v digitálu je pak většinou jen realizuji.

Ta nezbytnost je ale někdy možná trochu nešikovná. Párkrát jsem se pokusila papírový diář zkombinovat s digitálním, být otevřená třeba sdíleným kalendářům. Moc to – k nelibosti blízkých i kolegů a kolegyň – nevyšlo.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí zvídavost jako „matku všech nápadů, hnací motor každého kreativce.“ Pokračuje „Zvídavost je schopnost klást si otázky, zajímat se a nechat se svým zájmem vtáhnout a nepustit. Zvídavost zpochybňuje konvence, paradigmata, zvyky a stereotypy. Pro zvídavého člověka je každý problém oříšek, který je třeba rozlousknout. Zvídavost je kompas, který vždycky dovede k nápadu.“

Shodujete se na jejím pojetí s Michelle, nebo ji vnímáte jinak?

Vlastně ano. Zvídavost je pohon, který nám dává novou perspektivu a posouvá nás jako jednotlivce i společnost kupředu.

Ten, kdo je zvídavý, ten… se otevírá světu ve všech jeho podobách.

Ten, kdo se hodně ptá, ten… by se měl připravit na to, že se dozví hodně věcí. A některé se mu vůbec líbit nemusí.

Pokud nebude společnost zvídavá,… ustrne ve známých vzorcích a bude se pořád dokola přesvědčovat o své pohodlné pravdě. A to nakonec nevede k ničemu dobrému.

Co podle vás zvídavost rozvíjí? Ptát se, vnímat a naslouchat. Podnětů je všude plno.

Co podle vás zvídavost zabíjí? Únava a přesycenost všudypřítomným obsahovým balastem.

Jolano, na co se ptáte každý den?

Kam jsem zase odložila telefon nebo diář.

Jako reportérka Voxpotu se často zabýváte náročnými a citlivými tématy. Jak při tom pracujete s rešeršemi a poznámkami? Musí být nějak chráněné, zabezpečené, nebo na ně můžete používat běžný zápisník?

Na reportážích je schraňuju buď v notýsku, nebo je mám nahrané a posílám je rovnou na cloud, který je zabezpečený. Citlivější informace mám uložené v počítači – zamknuté pod složitými hesly.

Pro obsah do reportáží se běžně vydáváte i mimo redakci. Když sbíráte materiál v terénu, jakým způsobem si zaznamenáváte poznatky? A do čeho?

Už jsem ho zmínila, ale nejspolehlivějším nástrojem je onen kroužkový zápisník. Tak akorát malý, tak akorát do ruky. Často si ale něco poznamenávám nebo přímo nahrávám do telefonu nebo diktafonu – jsem sama sobě i fotografkou, občas mi prostě nezbývají ruce na zapisování do notýsku přímo na místě.

Jako novinářka denně zpracováváte obrovské množství informací. Jak s nimi následně nakládáte? Pomáhá vám s jejich zpracováním nějakým způsobem papír, nebo v práci preferujete spíš digitální nástroje?

Tohle je moje slabší místo. V prohlížeči mám otevřených asi 90 oken, vedle něj rozepsaných několik dokumentů… Takový organizovaný chaos, ve kterém se jakž takž vyznám. Když ale potřebuju „ticho“, sáhnu po něčem papírovém.

Jakou otázku nikdy nepřestanete pokládat?

„Proč?“

Je to taková úsporná odpověď, protože způsobů, jakým se dá tahle otázka položit, je nespočet. Nutno říct, že poslední dobou – při sledování vývoje dění ve světě – nabírá čím dál častěji poněkud zoufalý podtón.

„Proč“ mě zároveň provází celým pracovním životem. Ptát se je základ, jako novinářka nechci jen opakovat to, co už bylo řečeno. Chci vždycky vědět víc.

Foto: Adam Mráček

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.