Kdo jsi?

Jsem člověk. Jsem Adam. Jsem psycholog.

Uvědomuji si důležitost identity, která jako nit provází životem a která je dynamická. Může se měnit decentně anebo dramaticky, tak jako tak je opěrným bodem.

Co vidíš, když zavřeš oči?

Svoji ženu (samozřejmě: ). Cítím klid.

Někdy se zavřenýma očima dotýkám emocí a nechávám je odplout, někdy posílám myšlenky v krabicích.

Řídí/vede tě více řád nebo chaos?

Je to jako hod mincí.

Je pro tebe důležitější se ptát nebo nacházet odpovědi?

Důležitější je nepřestávat hledat… Otázky i odpovědi.

Co pro tebe osobně znamená kreativita a bez čeho se neobejde?

Kreativita pro mě znamená prostor, zároveň i péči o sebe.

Abychom mohli být kreativní, tak nemůžeme být (ani žít) ve vleku událostí, kdy jedna následuje druhou. Potřebujeme lenošit, usebrat se, dopřát si chvíli nudy, abychom dopřáli prostor své tvořivosti, posunu vpřed. V oblasti řízení firem se traduje, že pokud CEO nevěnuje alespoň 30 minut týdně strategii, tak je firma v pr*eli. Za sebe to vidím tak, že pokud si nedopřejeme prostor k tvůrčí činnosti, tak se ochuzujeme a třeba i nevědomky si snižujeme kvalitu života.

Co je tvou největší vášní a jakým způsobem jsi ji v sobě objevil? 

Chůze. Uvědomění si, že každým krokem padáme, abychom se následně zachytili, udrželi vzpřímení a každým krokem pokračovali vpřed. Chůzí se udržuji tělesně v kondici, a zároveň si vytvářím prostor pro sebe i všechny lidi, s kterými kdy přijdu do kontaktu.

Chůze mi pomáhá existovat, je to takový způsob bytí, který je i zároveň jedním ze zdrojů obživy.  

Co tě žene vpřed, motivuje, inspiruje, zažehává, nutí se zvednout, být aktivní – tvořit? 

Možnost inspirování, podpory a pomoci druhým.

Vnímám přinos v doprovázení a ve spolubytí, které mi je opěrným bodem a až takovým přístavem, z kterého mohu vyrážet na výpravy, ať už sám či s někým. Během studií jsem se dotknul toho, že sociální vědy (studoval jsem psychologii, sociologii, politologii a veřejnou politiku) mnohdy vstupují do vod nesrozumitelnosti. Stávají se cizí, tvůrce i přijímatele (ať už posluchač nebo čtenář) vzdalují. Zároveň v oblasti duševního zdraví, osobního růstu a podobně narážím na nízkou kvalitu tvořeného obsahu, který je mnohdy zavádějící. Snažím se tak přinášet informace, které mohou být druhým nápomocné a které jsou zároveň srozumitelné a podložené (evidence-based). Pokorně říkám, že se ne vždy zcela daří cíl srozumitelnosti naplňovat, co však neznamená, že bych ve své snaze ustával. : )

Jaká emoce je pro tebe klíčová na počátku tvoření? Je negativní nebo pozitivní?

Na počátku bylo… v Evangeliu podle Jana bychom našli slovo, ve Faustovi Johanna Wolfganga Goetha čin. Co

kdybychom si na chvíli představili, že na začátku byla zvídavost – zájem o sebe, o druhé, o svět.

Na počátek bych tedy umístil zvídavost. Emoce bych v této souvislosti nevnímal jako pozitivní nebo negativní. Obecně emoce nejsou dobré nebo špatné. Mohou nás však vést k neefektivnímu jednání. Vysoká intenzita emocí nám může škodit. U mě bývá mnohdy na začátku nějaká nespokojenost, chtěl bych mít věci jinak, tedy jisté rozhořčení nebo hněv. Zároveň v mnohých projektech je na začátku nejistota, tedy strach, ale také radost, třeba z toho, co se povedlo a skutečnost, že se těším na výsledek další aktivity.

Tvoříš raději sám nebo spolupracuješ?

Jedna bytelná noha mé práce jsou psychoterapie, kde jsem z esence pracovní náplně sám s klientem (co následně doprovází a rozvíjejí supervize a vzdělávání, kde nejsem sám, ale v zásadě jsem zde za sebe). Zároveň mnohé projekty nejsem schopen zvládnout sám. Potřebuji mít okolo sebe kolegy, na které se mohu spolehnout, kteří posunou práci dál (organizace, kontakty, design…). Třeba kdy pracujeme s ohroženými skupinami. Vyrazili jsme s kolegy psychology a klienty z domova pro seniory do přírody. Nyní pořádáme konferenci Příroda v nás: Příroda a duševní zdraví (20.10.). Taky tvoříme mobilní aplikaci. Tvořím tak rád jak sám, tak s druhými.

Kde rád pracuješ? Potřebuješ svůj prostor, stůl, nástěnku…? Nebo ti stačí prostor virtuální?

Všude. V rámci rozmanité pracovní náplně potřebuji všechno uvedené, jak virtuální prostor, tak židle do kruhu pro skupinovou terapii, tak přírodu pro cesty mezi stromy a teambuildingy, tak čtyři stěny terapeutovny pro individuály.

Kterou fázi tvůrčího procesu máš nejraději? 

Počátek, kdy mohu dát prostor bujení a volný průchod nápadům, které postupně zrají, až vykrystalizují v hmatatelný výsledek.

Který smysl zapojuješ při práci nejvíce?

Nejraději bych řekl mysl. : ) Když to však beru vylučovací metodou, tak se dostávám ke dvěma smyslům, ke zraku a k sluchu. Zvítězil by nejspíš sluch. 

Pořebuješ se věcí dotýkat?

Z otázky jsem trochu zmatený. Jednu meditaci ukončuji, abychom si poděkovali, abychom poděkovali svým nohám za to, že mě nosí po světě, svým rukám za zvedání věcí a svým orgánům za to, že mě udržují na živu. Dotek, tak v sobě zahrnuje jistý pohyb. Věcí se tedy potřebuji a do jisté míry musím dotýkat, abych změnil daný stav, třeba pomocí toaletního papíru. Zároveň vnímám dotyk jako pohyb k (bez následného rozpohybování), kdy se přitulím třeba k svojí ženě.

Jaké jsou tvé nejdůležitější pracovní nástroje?

Slova, pozorování, počítač, tužka-papír.

Jak propojuješ online a offline svět? 

Za mě je odpověď spíš vždycky. Pokud nejsme Guy, umělá inteligence žijící uvnitř počítačové hry, z filmu Free Guy. Vždy z offline světa v stupuji do online světa, resp. do offline světa někoho jiného na druhém konci obrazovky, ať je to psychoterapie nebo workshop.

Kdy sáhneš po tužce a po papíru?

Když se objeví myšlenka hodná zaznamenání.

Kdybys mě tu možnost, jakou jednu věc bys do našeho světa dokreslil a co bys z něj naopak vygumoval?

Dokreslil bych jednorožce prdící duhu a vygumoval ubližování dětem.

Čím je pro tebe chyba?

Úkrok a ponaučení.

Napsal bys vzkaz budoucím generacím na papír nebo do počítače? A proč? 

Vzkaz budoucím generacím píšeme každým dnem, kdy zemi nedědíme po předcích; půjčujeme si ji od našich dětí. V jisté sebestřednosti (pokud bych se domníval, že vzkaz stojí za to) bych při psaní využil obojí, jak papír, tak počítač, abych zvýšil pravděpodobnost dochování.

Věříš v sílu papíru? Kdyby měl papír vymizet ze světa, jak/čím bys ho nahradil?

Věřím v úlohu papíru, v úlohu, která je proměnlivá. Věřím v to, že papír může sloužit meditativně, dovést nás k zamyšlení, k zastavení, ke klidu.

Může nás podporovat v tzv. „hluboké práci“, tvorbě nových, neotřelých myšlenek a následně řešení, posilovat naši schopnost soustředění se. Věřím, že bude papír nabývat na nových formách a sloužit k dosud nepoužívaným účelům, jinými slovy, že se sběr psích exkrementů a pití brčky rozšíří třeba o brýle – dioptrické (nejen do 3D kina).

Existuje nějaký kus papíru, který má pro tebe výjimečnou hodnotu? 

Diplomy a certifikáty z vykonaného mám ve formě papíru, ale výjimečnou hodnotu pro mě nemají.

Výjimečnou hodnotu má pro mě papír, který jsem někomu daroval a který může přinášet špetky radosti do všedních dní.

Myslím na své prarodiče.

Který papír tě v životě nejvíc rozčílil?

Rozmýšlím, jestli jsem dostal nějaké odmítavé psaníčko od slečny na základní škole. Nedaří se mi nic vybavit. Takže spíš špatná kniha.

Co bys udělal s posledním kusem papíru, který by se ti dostal do rukou?

Vystavil a za 50 let prodal na filatelistickém festivalu, kde by měli sekci pro sběratele papíru. Pak bych mohl do důchodu a zabezpečit život i následujícím generacím.

Jak si uchováváš věci, které si chceš pamatovat?

Ve svém těle.

Kdy je nula víc než jedna?

Minimalismus.

“Vytvořit nedokonalé něco je lepší, než dokonalé nic.” Co ty na to? 

Záleží… Kdo a co tvoří?

Máš nějaký zaručený tip na to, jak kreativitu udržet čerstvou?

Lenošit, nudit se, dopřávat si prostor, aby mohly přicházet kreativní nápady.

Může lidská tvořivost zachránit svět?

Nic jiného svět nezachrání. (Možná ani nezničí..)

Tvořivost je……?

Bezmezný zdroj, bezedná studna.

Projekt Papíroví lidé vyrostl z naší víry v kreativitu jako jednu z nejmocnějších lidských dovedností, z fascinace různorodostí pohledů na svět a z lásky k papíru, který má i přes svou proměnlivou roli v dnešním digitálním světě stále své pevné místo. Projekt Papíroví lidé přináší rozhovory s lidmi, kteří nás inspirují. Co je žene vpřed, motivuje, inspiruje, zažehává, nutí se zvednout, být aktivní – tvořit? Následujeme je za hranice jejich profesí, do míst, kde se všechny propojují, do lůna lidské kreativity. 

(Volně inspirováno rubrikou Respektu Politika v nás, inspirovanou rubrikou německého deníku Die Zeit. Za inspiraci děkujeme!)

Foto: Filip Šach

Baví vás Papírové lidé?
Nechte se inspirovat i ostatními díly.

Petr Babák + Johanna Nejedlová + Bob Kartous + Lenka Vacková