Kdo jsi? 

Typografka workoholička.

Zabývám se písmem, kaligrafií, letteringem a písmomalířstvím. Mám tu výhodu, že mi každý nový projekt vygeneruje další profesi či zájem, kolem kterých se pak určité období točí můj život.  

Co vidíš, když zavřeš oči? 

Raději

mám oči pořád otevřené,

jsem hodně pozorovací typ. Když už oči zavřu, tak myslím na lidi, které mám ráda. 

Řídí/vede tě více řád nebo chaos? 

Jsem pedant k nevydržení, ale po chaosu vnitřně toužím a proto mu občas dovolím mě komplet ovládnout!  

Je pro tebe důležitější se ptát nebo nacházet odpovědi?

Mám potřebu nad něčím přemítat v jednom kuse, takže se ptám snad každou chvíli, sama sebe i druhých. Jinak bych se  z místa pohnula pomaleji. Více než otázka–odpověď mě baví, když vznikne dialog. 

Co pro tebe osobně znamená kreativita a bez čeho se neobejde? 

Kreativita je neustálá honba a touha pracovat, vylepšovat, učit se, zkoušet, hledat a objevovat v oboru nebo oblasti, která  je naší vášní. Čím víc péče má, tím rychleji funguje.  

Co je tvou největší vášní a jakým způsobem jsi ji v sobě objevila?  

Mou životní vášní je jednoznačně písmo – fonty a kaligrafie. Je to pro mě fetiš i řehole a nikdy nekončící zájem poznat  všechny fragmenty historického vývoje oboru a snaha vytvářet technicky stále dokonalejší, preciznější a multispektrální  písma. Vedle toho jsou mou velkou vášní hory a moře, cestování a jídlo.  

Co tě žene vpřed, motivuje, inspiruje, zažehává, nutí se zvednout, být aktivní – tvořit?  

Moc dobře nevím, jaké by to bylo, kdybych se snažila netvořit. Kdybych žila život bez motivace, jiskry, nápadu a cíle, bez  podnětu stále něco hledat, šťourat se v tom a zlepšovat to nebo to zkoušet po svém.

Možná bych pukla, nebo by se mi  zastavilo srdce žalem.

Jaká emoce je pro tebe klíčová na počátku tvoření? Je negativní nebo pozitivní? 

Rozhodně pozitivní nabuzení z toho, že najednou znám mantinely do kterých můžu skočit, čeká mě nové tvarosloví a  očekávám, kam mě řada zkoušek a pokusů odnese. Je to stejné, jako když surfujete!

Důležité je se na vlně energie z  nového projektu svézt co nejdále, než opadne.

Tvoříš raději sama nebo spolupracuješ? 

Zbožňuju spolupráci u nás v Briefcase s Tomášem Brousilem a s Radkem Sidunem. Jsme stejně naladění, s podobným  tempem, motivací i zaměřením. Máme obrovskou výhodu, že se navzájem doplňujeme a každému jde něco jiného.  Tomáš je excelentní písmař s extrémně vycizelovaným citem pro křivky, vymýšlí koncepty projektů i jejich rozsah do  nejmenších detailů a disponuje pevnou vůlí a objektivním nadhledem. Radek je výborný art director, manažer a  organizátor, má vytrénované oko na grafický design, čich na lidi a pevnou vůli jít do každého projektu naplno až do cíle.  Ve studiu se nám protínají i soukromé, ediční, školní a zahraniční projekty, cesty, přednášky a konference, zakázky a  nekomerční práce, takže je o zábavu postaráno!

O samotě ráda pracuju pouze na úkolech, které vyžadují ticho.  

Kde ráda pracuješ? Potřebuješ svůj prostor, stůl, nástěnku…? Nebo ti stačí prostor virtuální? 

K práci mi stačí macbook, židle a stůl, takže pracuju odkudkoliv a počítač si beru všude s sebou. Musím se přiznat, že  hrozně ráda pracuju v letadle nebo ve vlaku, protože vás stejně nikdo nezastihne, takže je to perfektní vakuum pro  soustředění. Taky mám asi fixaci na svůj pracovní stůl ve studiu, kdy k němu stačí sednout a práce začne okamžitě kmitat. Zvykla jsem si na velký monitor, i na ipad s procreate pro digitální lettering. Ručně taky píšu nejraději ve studiu,  protože si můžu dát více záležet, udělat pár chybných testerů, pustit si hudbu a naladit se na vlastní flow. Jo a mám  vysněný naklápěcí pracovní stůl, ale postavím si ho asi až na důchod v nějaké chatrči u moře či na horách na všechny  kaligrafie, které teď nemám čas vytvářet.

Kterou fázi tvůrčího procesu máš nejraději?  

Tohle bude znít hrozně nudně, ale

opravdu ráda mám tu část, kdy se můžu plně oddat práci s body a táhly a nemyslet na  nic dalšího.

Nejčastěji, když třeba digitalizuju skript a už jsem ve fázi, kdy vím přesně, jak má písmo fungovat a každý znak vypadat, už jen stačí písmo dotáhnout, prokernovat, dopsat featury… Je to jakási „zen“ fáze, kdy je člověk stále  spokojen s výtvarnou stránkou svého návrhu, a ještě nezačal pochybovat o jeho nedostatcích či už myslí na další  projekt. Stejně ráda mám tu fázi, kdy mám připravený štos papírů, dobře nasáklé fixy a parádní denní světlo a pustím se  do psaní. V tu chvíli mi pod rukama začnou vznikat tahy, které jsem ještě nepsala, něco se mi podaří a já vím, že tohle  písmo chci okamžitě zdigitalizovat, a že kvůli tomuto novému tvaru to stále dokola dělám.  

Který smysl zapojuješ při práci nejvíce? 

Jednoznačně zrak, oči. Bez vizuálních vjemů bych byla ztracená. Když píšu ručně, tak hmat a cit prstů.

Síla, švih a  celkový pohyb paže má klíčovou roli.  

Potřebuješ se věcí dotýkat? 

Jasně. A lidí taky. A hlavně mám tendenci dotýkat se věcí, kterých se dotýkat nemá, nesmí nebo nemůže.

Dotek a práce  s vjemy ruky jsou pro písmo esenciální.

Hned bych šla tesat do kamene, šuchtlat frotáž nebo se zasvinit ofsetovýma barvama! Při kaligrafii navíc ruka funguje jako prodloužený nástroj, takže když držím plakátovací perko, ani nevím o tom,  že bych měla nehty nebo zápěstí, protože jediný co vnímám je, jakou stopu vytvářím. Stejně to mám se štětci, fixy a dalšími nástroji, moje vědomí a oči se najednou koncentrují do špičky toho nástroje a vnímají jenom rychlost, tlak, švih a další parametry.  

Jaké jsou tvé nejdůležitější pracovní nástroje? 

Cokoliv co píše, papír a počítač.

Dalšími důležitými „nástroji“ jsou kvalitní archiválie a knihy. Do třetice tiskárny a další  dílny, které s písmem pracují v materiálech – vyrábí neony, bronzové desky, lightboxy atd.  

Jak propojuješ online a offline svět? 

Mentálně jsem obojí a

pořád problikávám.  

Kdy sáhneš po tužce a po papíru? 

Tužku mám u ruky i teď. Hned vedle myši, u klávesnice druhou. Na stole mám neustále makulatury s to-do listem a  postupně škrtám, píšu si poznámky a kreslím blbiny. Skoro každý den koukáme na nějaké písmo, takže barevnou  navrhuju změny. Skicuju si taky návrhy na každou zakázku, kterou dostanu –

ruka je rychlejší než myš.

Na stole mám  výběr ze všech typů psacích potřeb, od per a fixů po štětce a tuhy, a celé šuplíky u stolu zabírají

fixy, pravítka, laser,  křídy, gumy, vosky, pečeti, atopera, násady, zkrátka všechno…

i suché fixy mají charakter jako víno! Takže ve zkratce,  každý den a ještě si stěžuju, že nemám dost času si pořádně sednout a zapsat si obyčejnou tužkou, provětrat airbrush či  sáhnout po pinstripingových štětcích s dlouhým vlasem… 

Kdybys měla tu možnost, jakou jednu věc bys do našeho světa dokreslila a co bys z něj naopak vygumovala?

Vygumovala bych firmy plundrující planetu za cenu finančního prospěchu a místo každé z nich dokreslila nějaký z  vymřelých zvířecích druhů.  

Čím je pro tebe chyba? 

Možnost k zastavení, revizi a uvědomění. Většinou se snažím chybu hned opravit.

Nejsem typ který se s chybami  snadno smíří, i když je dělám pořád a dokola.  

Napsala bys vzkaz budoucím generacím na papír nebo do počítače? A proč?  

Když nyní neotevřu software z roku 2000, nekladu si iluze, že v roce 2100 bude ještě někdo schopen vůbec ovládat  počítač, jaký známe dnes, aby takový vzkaz přečetl. Na vývoji typografického řemesla lze dobře vidět, jak rapidně se  během 20. století změnily technologie výroby a reprodukce písma – od manuálního rytí a lití písmen z liteřiny přes  fotosazbu po programy na digitalizaci. Vzkaz budoucím generacím bych klidně poslala jako ručně psaný vzkaz na  papíru, protože vznikající softwary na bázi hlubokého učení a neurálních sítí se učí jak správně rozeznat a číst rukopisy  lidí po celém světě, takže nebude vadit, že moje písmo nebudou umět přečíst ti, kteří se ke vzkazu dostanou.  

Věříš v sílu papíru? Kdyby měl papír vymizet ze světa, jak/čím bys ho nahradila? 

Papír je top materiál! Jsem ráda, že jsem se narodila v době, kdy je!

Až nebude, nahradila bych ho plstí z jiných  vláknitých materiálů. Fast fashion textilu máme doslova moře, pojďme najít metodu jak recyklovat ze surovin, které  nepotřebujeme a které přebývají.  

Existuje nějaký kus papíru, který má pro tebe výjimečnou hodnotu?  

Speciální hodnotu má pro mě papír z Japonska pro malé děti na učení psaní, který ztmavne v místech, kde se ho dotkne  štětec namočený do vody. Po zaschnutí se opět vrátí k původní světlé barvě. Je to jako psaní neviditelným inkoustem.  Jedná se o nejekologičtější a nejšetrnější materiál k výuce psaní (i na workshopy pro profíky) jaký jsem kdy viděla.  Nemůžete ho prosím taky začít prodávat?  

Který papír tě v životě nejvíc rozčílil? 

To je parádní otázka. Zaprvé každý, o který jsem se pořezala. Zadruhé ten, kterým je plýtváno – produkcí brakových knih  a letáků, úpravou knih s příliš širokými okraji nebo tištěním zbytečných informací. Zatřetí ten, který nikdy nebyl k dostání,  když jsme chtěli poslat knihu do tisku. Začtvrté každý, který byl málo plněný, takže skrz něj prosákla lihová barva do  dýhy stolu. Zapáté papír, který se vyrábí pouze v zahraničí a k nám se jen tak nedostane. Dále nemá smysl vypočítávat  kraviny, neboť papír miluji.  

Co bys udělala s posledním kusem papíru, který by se ti dostal do rukou? 

No co, nic netrvá věčně, popsala bych ho… 

Jak si uchováváš věci, které si chceš pamatovat? 

Paměť nějak nevědomky trénuju pořád, takže když si něco chci zapamatovat, vymyslím si metodu jak se k této informaci  dostat a i po letech ji pak najdu uloženou v hlavě.

Ráda si ale fotím drobné postřehy a poznámky do telefonu, ohýbám na  stránkách růžky, kroužkuju, podtrhuju nebo dokresluju do knih (já vím, peklo!).

Moje sešity byly vždycky plné různých  vyznačovacích metod, holt šprtka. Při psaní doktorátu jsem měla příležitost přečíst řadu studií o propojení jemných  motorických činností s hlubokou pamětí a skutečně platí, že každá čárka perem výrazně znásobí procento zapamatování  si dané informace.  

Kdy je nula víc než jedna? 

Haha. Asi když vám doktor sděluje výsledky histologie. 0 nádorů. Dobře, typograficky, když nule změříte metriku, bude to  vždy vyšší číslo než u jedničky.  

“Vytvořit nedokonalé něco je lepší, než dokonalé nic.” Co ty na to?  

Mám raději matematiku než filosofii a polemiku. Ale jsem zastáncem toho pořád něco dělat, i když to třeba nemusí vést k  úspěšnému výsledku, protože se tahle zkušenost může hodit napříště, kdy se to podaří. Takže jsem spíš za nedokonalé  něco. 

Máš nějaký zaručený tip na to, jak kreativitu udržet čerstvou? 

Jezdit na kole.  

Bavit se s lidmi.  

Cestovat, ideálně do zahraničí.  

Pozorovat, poslouchat, číst.  

Může lidská tvořivost zachránit svět? 

Lidská tvořivost nemá hranice, může zachránit mnohem víc než tuhle planetu.  

Tvořivost je……? 

ve všech!

Foto: Filip Šach

Projekt Papíroví lidé vyrostl z naší víry v kreativitu jako jednu z nejmocnějších lidských dovedností, z fascinace různorodostí pohledů na svět a z lásky k papíru, který má i přes svou proměnlivou roli v dnešním digitálním světě stále své pevné místo. Projekt Papíroví lidé přináší rozhovory s lidmi, kteří nás inspirují. Co je žene vpřed, motivuje, inspiruje, zažehává, nutí se zvednout, být aktivní – tvořit? Následujeme je za hranice jejich profesí, do míst, kde se všechny propojují, do lůna lidské kreativity. 

(Volně inspirováno rubrikou Respektu Politika v nás, inspirovanou rubrikou německého deníku Die Zeit. Za inspiraci děkujeme!)

Baví vás Papírové lidé?
Nechte se inspirovat i ostatními díly.

Petr Babák + Johanna Nejedlová + Bob Kartous + Lenka Vacková + Adam Táborský + Jan Lukačevič